Je to neuvěřitelný zážitek, naslouchat hlasům divočiny. Člověk se vrací kamsi ke kořenům, kde nebyl pánem tvorstva. Každé setkání se šelmou vytáhne někde z hlubokého nitra většiny lidí dávno zapomenuté pocity bázně, či respektu. Doposud neotřesitelná pozice člověka, co by neomezeného vládce, je v ten moment vratká, jako stará rozvrzaná židle. Velmi zvláštní i užitečný pocit. Pozn.: Hlasy vlků nejsou bohužel autentické k danému místu a času, i když jsem je nahrál také já. Tuto noc jsem však s sebou bohužel žádné "nahrávadlo" neměl:-(. pamatovat si to ale budu nadosmrti...

Video, text a nahrávky hlasů: Štěpán Mikulka