Podzimní koncert

Vítr hrál na stéblech lučních trav,

tisíceré prsty na strunách tisícerých,

vstříc hradbě lesů hnal akord svůj bez obav,

že roztříští jej ve zdech nezteřelých.

A písničky podzimní nasákly do mraků,

podzim byl dirigent a vítr hrál,

rozmarné árie přehrával strašákům,

než přívaly notové zaplaví kraj.

Totiž, když noty naprší, notně se doklepou,

hned z půlky je osminka, nejdou už číst,

a větrům ve strunách prsty se zapletou,

už zima je dirigent, obrací list.

Foto a text: Štěpán Mikulka