Občas se mi některá z fotografií hodí k nějakému tomu "literárnímu dílku", tak jsem si řekl, že z toho zkusím udělat jakýsi miniseriál pro ty, kdo si rádi počtou. Bude to zároveň příležitost i pro odlišně tématicky laděné fotografie, než jsou například hasiči nebo moji oblíbení ptáci a savci (krajina, makro....). Ty bych zde asi jinak nezařadil. Literární forma také nebude fixní, takže zde naleznete například úvahu, fejeton, esej, ale třeba i poezii....

"Srdeční turistika"

Po srdeční krajině se chodí pomalu a pssst - velmi tiše. Zouvají se lehké běžecké tenisky značky "Ambice" stejně tak, jako lomozící škrpále značky "Bezohledný a Sobec". Ba dokonce ani v nablýskaných lakýrkách firmy "Absolutní soběstačnost", ošetřených krémem antispolečenské impregnace, člověk v srdeční krajině příliš nepochodí.

Naboso" Pouze po špičkách a naboso. Jen tak se můžeme vydat na "srdeční turistiku". V chlebníku přes rameno jen pár krajíců trpělivosti a doušek štěstěny, přistupujeme opatrně k této přírodní zvláštnosti a nasloucháme. V legendě průvodce srdečního turisty totiž stojí: "Každé srdce má svůj hlas - tedy krok a tempo...". Nerespektujeme-li ho, podobně jako plachý hlemýžď, vždy znovu a znovu couvá zpět do své ulity právě ve chvíli, když už to málem vypadá na společný výlet. Pokus se získat důvěru hlemýždě, možná získáš důvěru některého srdce...

Nejspíš se však ani získat nedá! Vždyť už slovo ZÍSKAT ti opět zavazuje tkaničky na tvých "Ambickách". Takže jinak... Zkus někdy pohladit opatrné růžky hlemýždě... Že necouvnul? Jaká vzácnost vidět jeho málo opálené a elegantní tělo v důvěřivé kráse, jaká vzácnost vidět elegantní a důvěřující lidské srdce.