Jelikož jsem z letošní srnčí říje z více důvodů nezískal souvislý pocit, rozhodl jsem se tentokrát toto krásné období srnčí zvěře popsat spíše jen telegraficky. Každopádně najdete u mě na webu hned několik překrásných srnčích srpnů popsaných velmi pečlivě a do posledního detailu pocitu či vůně...

Z počátku říje jsem měl štěstí spíše na samičí zvěř...

Napětí však stále viselo ve vzduchu a nakonec se téměř s týdenním předstihem rozběhla srnčí říje i u nás, v podhůří Jeseníků...

A pak to skutečně začalo...

I přesto, že jsem byl na dosah od naprosto luxusních snímků pokládání, našlo se tradičně několik "kdyby", které mi nakonec v pořízení kloudného záběru zabránily. Ale byl jsem fakt blízko. Místo toho jsem byl nucen spokojit se s několika portréty, které mi udělaly i tak radost, na to, že vznikly poměrně nahodile a neplánovaně. I o tom je ale šoulačka...

Říje však u milovníka přírody není pouze o srnčí zvěři. Celková atmosféra dary obtěžkaného srpna s sebou přínáší i jiná dobrodružství, i když jen zdánlivě tematicky mimo mísu...

Občas mi příroda přihrála i nějakého toho savečka:-).

S příchodem ranních mlh se však kroky srnčích mladíků stále více zpomalovaly a tep se klidnil. Máloco už srnce znovu dokázalo tak nadchnout a bylo marné i jakékoli vábení...

Jeden dobrodružný zážitek se v závěru srnčí říje přeci jen nakonec našel. To když se mi podařilo našoulat k zalehlé srně na pár kroků. To co vidíte jsou snímky ohniska 300 mm na fullframe těle...

Podobně tomu bylo i s tímto srnečkem, ale tady už jsem vábil...

Takže: "Ahoj, srnčí říje 2016." Příští rok snad bude více času i kapánek více fotografického štěstí...

(Pozn.: To není stížnost, jen už obdobných fotografií přeci jen pár v archivu mám:-).

Foto a text: Štěpán Mikulka