Tak na ten dnešní den jsem se skutečně těšil a jistě nejen já... Jen málokomu se podaří zažít nějaké to významné výročí spojené se zvěří. Milovníkům kamzičí zvěře dnes v 9:24 jistě neuniklo, že právě před 100 lety v tuto dobu a tento den přicestovala v polstrovaných bednách v doprovodu vrchního lesmistra Dreschlera do Malé Morávky v Jeseníkách pětice kamzíků. Odtud se začíná psát kamzičí historie v Jeseníkách...

Celé, na tehdejší dobu jistě neobvyklé akci, předcházelo mnoho schůzek, dopisování a jiných příprav. Jelikož jsou veškeré dokumenty uschovány v bruntálském muzeu na zámku, zpracoval jsem pro vás "výcuc" toho nejdůležitějšího do časové osy. Přidávám rovněž několik dobových dokumentů a v závěru ještě jedno překvapení.

Bylo velmi dobrodružné otevírat krabici z muzejních sbírek bruntálského muzea, v níž je uložena celá kamzičí historie...

Nejdříve jsem však musel podepsat tzv. badatelský list a teprve potom mohlo moje bádání začít...

Následovalo přibližně dvouhodinové bádání a zkoumání. Byl to jedinečný zážitek, kdy celou atmosféru dokreslovalo zámecké prostředí... 

Nedatováno

Uskutečnilo se setkání vrchního lesního rady Höhlmanna, správce velkostatku Řádu německých rytířů v Karlově Studánce, s vrchním lesním radou (revír Neuberg Mürzsteg)

Dr. Ing. Otto Grohmannem, císařským a královským lovčím. Zmiňuje se mu o 40 let starémnápadu vysaditv Jeseníkách kamzíky. Dr. Grohmann doporučuje obrátit se

na arcivévodu Eugena, 58. velmistra Řádu německých rytířů, který má velmi blízko k císaři Františku Josefu I.

I 

1910

Do Karlovy Studánky přijíždí arcivévoda Eugen. Vrchní lesní rada Höhlmannmu předkládá svoji žádost. Arcivévoda přislíbil, že s císařem promluví.

 I

1911

Poslední lovecká výprava císaře Františka Josefa I. (81 let) za kamzíky do císařského revíru Neuberg Mürzsteg v Alpách. Při této příležitosti nejspíš arcivévoda Eugen císaře oslovil. Ten s vysazením kamzíků v Jeseníkách souhlasil.

 I

12. října 1912

Vrchní lesmistr Quido Drechsler z Karlovy Studánky obdržel od arcivévody Eugena telegram

následujícího znění: „Kamzíci povoleni. Vše nutno připravit. Záležitost důvěrná.“

 I

15. října 1912

Výběrem lokality, nákupem pletiva a soli zahájena výstavba aklimatizační obůrky v Karlově Studánce.

I

16. října 1912

Z Vídně zaslán dopis do revíru Neuberg Mürzsteg, v němž císař František Josef I. na přímluvu arcivévody Eugena nařídil, aby určitý počet kamzíků z jeho osobního revíru „byl dán k dispozici pro pokus s vysazením této zvěře v Sudetech, a sice na svazích Jeseníků.“

 I

18. října 1912

Do Vídně odeslána odpověď s návrhem kde, jakým způsobem a kolik alpských kamzíků by bylo vhodné odchytit.

 I

25. října 1912

Návrh týkající se podrobností odchytu jeschválen společně s tím, že celou akci bude hradit císařský a královský dvůr ve Vídni. Připraveno pět dřevěných vypolštářovaných beden pro převoz kamzíků.

 I

Konec listopadu 1912

Pokračují práce na dostavbě odchytového zařízení, které bylo vystavěno v údolíTebrinskéhopotoka v revíru Neuberg Mürzsteg v Alpách. Aklimatizační obůrka na Suti v Jeseníkách je již s předstihem připravena.

 I

3. února 1913

Dr. Grohmann píše do Karlovy Studánky vrchnímu lesmistroviDrechslerovi, že zdar

odchytu kamzíků je s ohledem na sněhovou oblevu v Alpách v nedohlednu.

I

15. února 1913
Odchycena kamzice s kamzíčetem. Kamzice však hyne.

 I

20. února 1913
Telegram oznamuje do Karlovy Studánky, že pět kamzíků je odesláno

z Neubergu do Vídně na Jižní nádraží. Odtud jsou pak kamzíci převezeni

na Severní nádraží. Současně je zaslán telegram s žádostí o příjezd

průvodce, který by zásilku doprovodil. Vrchní lesmistr Drechsler odjíždí do Vídně.

 I

22. února 1913, 9:24

Vrchní lesmistr Drechsler přicestoval i s kamzíky na nádraží do Malé Morávky. Z vlaku jsou vyloženy dvě kamzice a tři kamzíčata, z nichž jedno byl kamzíček. Ještě týž den jsou přepraveni nejdříve na povozech na okraj Malé Morávky a odtud na saních na dnešní Hvězdu. Odtud jsou následně rukama dřevorubců přeneseni do obůrkyna Suti.

 I

Od tohoto data se začíná psát historie jesenickéhokamzíka horského

Ještě téhož dne informuje vrchní lesmistr Drechsler v telegramu Vídeň o ukončení transportu slovy: “Expedice skončila bez závad a kamzíci dopraveni až na místo určení. Nejoddanější lesmistr Drechsler.“

A na závěr ještě slíbené překvapení nebo spíše jen taková zajímavost, chcete-li. Právě v tento pro jesenické kamzíky význaný den a přesně v okamžicích, kdy píši tento text, shodou okolností finišuje výroba mé publikace věnované kamzíkům jako jakýsi "dárek". Jmenuje se  Jeden den z kamzíkova století a představím ji v polovině března v rámci své výstavy. Věřím, že tisk dobře dopadne a vy budete mít příležitost se s ní seznámit v rámci připravované výstavy, která proběhne v polovině března. Podrobnosti se včas dozvíte:-).

Foto a text: Štěpán Mikulka, dokumenty pochází ze sbírek bruntálského muzea.