Tak máme opět závěr školního roku a s ním se uzavírá také mnoho hasičských akcí a soutěží. Dnešní fotografická reportáž vám přiblíží jednu z nich, již 14. ročník "Celostátní soutěže ve vodním záchranářství Slezská Harta 2012". Soutěž byla letos charakteristická především tím, že vše probíhalo za neustávajícího potlesku kapiček deště, které ulpívali nejen na soutěžícíh a divácích, ale bohužel také na mé fotografické technice (soukrommé).

Tradiční cédéčko s fotografiemi každoročně dokumentujícími tuto naši soutěž (pořádá HZS ČR ÚO Bruntál a osobně jsem se podílel na jejich disciplínách a pravidlech) jsem se však rozhodl připravit, i když letos to bylo skutečně velmi náročné. Především mi chyběl druhý hasičský dokumentarista Martin, který se na jeho přípravě se mnou pravidelně podílí. Celou situaci ochotně zachraňoval kamarád hasič Ondra, který se mnou byl na člunu prakticky na všech stanovištích hned několikrát, a to po celou dobu soutěže. Také právě díky němu se nakonec podařilo nějaký fotografický podklad pro CD opatřit. Takže velké díky Ondro. 

A jak to letos dopadlo? První cenu, krásná horská kola si opět odvezli polští záchranáři. Přítomní soutěžící vtipkovali, že by bylo dobrá příští ročník dát kola jako cenu druhou, aby Poláci neměli přecpané garáže:-). Lepší by však bylo, kdyby je někdo z pomyslného trůnu sesadil. Nejblíže tomu bylo letos družstvo profihasičů z Přerova. Na třetím místě pak skončili mí kolegové z bruntálské stanice, čímž jim srdečně blahopřeji.

Skutečně to letos nebylo nijak jednoduché. Získávání bodů v jednotlivých disciplínách klade na souztěžící rok od roku stále větší nároky. Posuďte sami. Hned na prvním stanoviští ošetřovali soutěžící záchranáří těhotnou ženu s nemluvnětem a bezchybnou resuscitaci zvládli v tomto případě bezchybně opravdu jen ti nejlepší.

Do podrobností ale zacházet nebudu. Lepší bude, když se příští rok přijdete sami podívat. Snad jen pro kolegy fotografy uvedu ještě několik zkušeností s fototechnikou Canon v tomto neuvěřitelném počasí.

Úvodem je třeba říci, že náročnost podmínek dala dozajista nafrak i tropickým pralesům atd. Stejná technika byla se mnou týden před soutěží asi 400 Km za polárním kruhem v Norsku (reportáž o tamní nádherné přírodě se připravuje), což ovšem pro ni byla procházka růžovou zahradou, přesto že jsem občas fotografoval v příboji vln Barentsova moře za mohutného větru přinášejícího od moře do norské tundry poslední sníh letošní zimy.

Na Hartě bylo sice teplo, ale to byla jediná výhoda. Vše ostatní bylo nepřetržitém dešti násobeném rychlostí výkoného motorového člunu. I přes to, že jsem se předem na ono počasí připravil (potahy z neoprenu jsem ušil na dražší techniku a igelitové nalepil pomucí "duckpásky" na tu "spotřební), bylo to málo. V podstatě tlakové voda nakonec vyřadila z provozu satřičký Canon 20D i moderní širokáč se stabikem Cano 17-55/2,8 USM IS. Ten by při předávání cen velmi chyběl, ale opřes zamlženou přední čočku se fotografovat nedalo. Tento objektiv je pro mě po této stránce velkým zklamáním. Pro náročnější podmínky je opravdu velmi nevhodný. Je pravda, že předchůdce podobného rozsahu zoomu Tamron mi po roce fotografování u hasičů uvnitř také jednoduše zplesnivěl, ale věřím, že nějaké to "elko" by to zvládnout mělo. Nejen voda však tento objektiv udolá. Jeho zoom fubnguje také jako dokonalá pumpa a už po roce užívání v náročných podmínkách počítejte s tím, že do něj budete muset investovat za vyčištění.

Můj hlavní teleobjektiv "elkový" Canon 300/2,8 IS USM vše zvládl v pohodě. Pouze u Canonu 50 D, který jsem používal na soutěži jako hlavní tělo, se zamlžil horní display, což vyřešilo ošetření pomocí silikagelu v teple domova. Tento fotoaparát však v šeru deštivého dne, za kterého celá soutěž probíhala, řešil svůj obligátní problém s opravdu velmi nevzhledným šumem. Už ISO 400 je opravdu problém. Za světla je to však velmi slušný foťák:-).

Tak tolik pro fotografy. Pro milovníky vody a hasičů už zbývá dodat jen: "Naviděnou na Hartě 2013"." Ahóóóój."

Foto a text: Štěpán Mikulka