Pamatuji si celkem dost přesně dnešní datum – 11. září – před devíti lety. Měl jsem tehdy službu. V odpoledních hodinách se v posilovně rozezněl telefon. Vzal jsem to se svým obvyklým humorem, ale ten mě rychle přešel. Kolega Láďa, který je služebně starší než já, mi rozechvělým hlasem říkal, ať jdu okamžitě za ním nahoru. Schody z posilovny jsem tehdy doslova vyletěl. Věděl jsem, že se stalo něco vážného, jelikož parťáka Láďu jen tak něco nerozhází. Když jsem pak vešel do společenské místnosti, spatřil jsem poprvé ony děsivé záběry WTC zasaženého letadly, která ovládli teroristé.

Možná si mnozí z vás rovněž začnou vybavovat místa a okamžiky, kde je ona těžko uvěřitelná informace zastihla. Mrazení v zádech nepřestává dodnes... Jak někdo tehdy řekl: "Od tohoto dne se svět změnil." Měl pravdu. Světu od té doby přibyla jedna hluboká vráska na čele. Každého z nás se tehdejší den nějakým způsobem dotkl. Někoho méně, někoho více. Největším neštěstím jsou však nenahraditelné ztráty na životech, ať už civilistů, nebo zasahujících hasičů a policistů, kteří se po 11.září nevratili domů ze služby. Webová stránka, kterou najdete v mých odkazech, dodnes ukazuje tváře obětavých kolegů, co nás v ten den opustili. Seznam jmen s fotografiemi se zdá být nekonečný. Bylo jich až příliš mnoho... Právě těmto lidem a jejich rodinám, chci věnovat svou vzpomínku.