Tak tady jsou slíbené aspekty, které by možná mohly některé fotografy motivovat k uvádění alespoň základních okolností, za kterých byl snímek vytvořen. Hned první z nich považuji za zásadní...

- Začínající fotograf neznalý řemesla, může být od nádherné záliby wildlife fotografie odrazen např. tím, že se bude považovat za neschopného, jelikož jemu se stále nedaří pořídit tak krásný snímek divokého tvora, jako těm ostatním. Kdy by jen věděl, kolik je jich ze ZOO :-(. Velmi jsem se např. bavil nad snímkem rysa ve stopě na sněhu. Autora v konverzaci všichni velmi chválili, jak moc je šikovný, jak je to světová fotografie atd. Bylo pro něho asi velmi těžké přiznat, že jde o zvíře v lidské péči. Zkušený fotograf většinou pozná, která bije, ale ten začínající by s tímto hezkým koníčkem mohl zbytečně seknout...

- Dalším aspektem je bezpečnost. Nezkušený fotograf (ale nejen ten) motivován nádhernými „wildlife“ snímky chce např. také vyfotit to krásné selátko tak pěkně z blízka. Neměl by to přeci být problém, vždyť to tak dělají všichni. O riziku napadení bachyní však nebude mít ani ponětí. Je to jen příklad, i když poměrně reálný. Podívejte se, kolik mladých životů končí zbytečně kvůli napodobování hazardních kousků určených pro internet. Je to velmi podobné. O ohrožení fotografovaného objektu neznalostí a přemírou aktivity jsme už také mluvili.

- Uvedení diváka v omyl. Opět zásadní skutečnost. Přehršel neoznačených snímků ohrožených druhů může vyvolat v divácích v lepším případě pocit, že se fotografovaný objekt vyskytuje v takovém a makovém prostředí (rozuměj neautentickém), nebo vypadá tak a tak, a přitom on je „vypasený" pravidelným, či nevhodným krmením. V tom horším případě pak může paradoxně dojít k tomu, že si veřejnost může myslet, že daného tvora není třeba nijak chránit nebo je přemnožen, jelikož je přeci zachycen na tolika snímcích, takže určitě to nebude druh, kterému hrozí vyhubení, že jo…

- Ekonomické hledisko. Nedávno mi jedna paní říkala, že by si ráda pořídila můj fotoobraz s motivem medvěda kamčatského. Když jsem jí sdělil cenu snímku, celkem se podivovala, že je to tolik (byl to běžný cenový standard). Vždyť už doma přeci má jeden snímek medvědů a ten byl o dost lacinější. Nedalo mi to a snímek jsem si pro zajímavost dohledal. Chtěl jsem vědět, jestli je někdo opravdu tak velký dobrák. Zjistil jsem, že snímek byl pořízen v zajetí, což ale paní nevěděla, jelikož jí to autor nejspíš nepovažoval za nutné sdělit. Do ceny se ale zákonitě musí promítnout to, jestli si fotograf pouze hodil přes rameno brašničku s fotoaparátem, zašel do ZOO, i když třeba vícekrát, a pořídil snímek, nebo se intenzivně téměř rok připravoval na expedici, platil letadlo, ozbrojený doprovod, pojištění fototechniky atd., atd, + strávil nějaký čas v náročných a nebezpečných podmínkách, než se mu podařilo pořídit snímek volně žijícího medvěda…

- Etické hledisko. Dochází také občas k tomu, že jsou pro potřeby fotografování drženi v zajetí i živočichové, kteří by měli být např. ze záchranné stanice dávno vypuštěni zpět do volné přírody. Fotografové však samozřejmě nechtějí fotit výra s jedním křídlem a navíc peníze utržené za workshop s dobře vypadajícím druhem, přispějí na obživu záchranné stanice atd. Těžká volba a klobouk dolů před tím, kdo beze zbytku naplní poslání svého zařízení a druh ihned po jeho uzdravení a opětovné adaptaci vypustí zpět do volné přírody.

To je tedy částečný výčet skutečností, které by se podle mého názoru mohly stát určitou inspirací, alespoň pro některé z mých fotografických kolegů. Možná, že někoho neinspiruji přímo k tomu, že začne využívat kategorizaci Fritze Pölkinga, kterou využívám já. Uvede ale třeba jen skutečnost, jestli je fotografovaný živočich v lidské péči, či nikoli. Hodí se i lokalizace, kdyby si chtěl někdo také pěkně zafotit. Přesná lokalizace pořízení snímku u volně žijících živočichů však s ohledem na bezpečí živočicha žádoucí není.

Pro ilustraci přidávám několik snímků živočichů ze zajetí, které jsem fotografoval pro kamarádovu firmu. Mimochodem, vyrábějí fantastická krmiva! na snímcích je vidět, že chlupáči jsou i tak roztomilí a vůbec nevadí, že jsou chováni v zajetí. jen pro pořádek. Tohle není wildlife:-)!

Příště už miniseriál začneme zvolna uzavírat, a to poslední kategorií č. 4.

Toto a text: Štěpán Mikulka